Výstava v ambitu Skalního hradu a poustevny Sloup
BYTY A USEDLOSTI V PÍSKOVCÍCH DUBSKA, KOKOŘÍNSKA A ČESKÉHO RÁJE
pořádá: Ivan Volman
autor: PhDr. Kamil Podroužek Ph.D.
1. Život ve skále – Vymezení oblasti
Vážení přátelé,
rádi bychom Vaši pozornost obrátili k širší oblasti pískovcových výchozů České tabule. Zveme Vás do bizarních skalních měst Českého ráje, Kokořínska a Dubského Švýcarska. Tato krajina ve středních a severních Čechách byla od nepaměti člověkem využívaná, jak o tom vypovídá množství dochovaných stop a reliktů osídlení. Člověk zapojoval poddajné a tvárné pískovcové podloží aktivně do svých staveb. Přizpůsoboval pískovcové podloží pro své potřeby ale současně se musel přizpůsobovat jeho geomorfologii a fyzikálním a chemickým vlastnostem. Vzniklo tak zvláštní soužití člověka a kamene, ve kterém byl člověk – stavitel nucen stále znovu hledat entropickou rovnováhu. Rád bych Vám nyní ukázal několik typů novověkých staveb, které využívaly aktivně pískovcové podloží.
2. Byty a usedlosti vysekané v pískovcovém podloží – Podkost, Lhotka, Žďár, Kokořínek, Želízy, Šemanovice, Březinka, Zábrdí, Skramouš
Mezi nejzajímavější stavby patří zemědělské usedlosti a byty. Vznik zemědělských usedlostí souvisí s hospodářským využíváním méně úrodných písčitých půd, zejména k pastevectví. Byty patřily bezzemkům, kteří se živili jako zemědělští a lesní dělníci či lamači skal, obývali je však i obecní pastýři a výminkáři.Tento typ staveb se objevuje v uvedené oblasti od konce 18. do poloviny 20. století.Na kresbě Bedřicha Wachsmanna vidíte obydlí čp. 74 ve Sluhách u Mělníka vysekané v opuštěné lomové stěně mezi lety 1820 – 1824.
Na rytině z roku 1911 je tzv. Kamenný dům čp. 68 v Sosnové u České Lípy. Podle pověsti obydlí vlašského alchymisty Abertiniho. Ve skutečnosti dům kolem roku 1830 vystavěl a do roku 1856 zde žil domkář Georg Abert. K pověsti o dílně alchymisty inspirovalo zřejmě až zaměstnání jeho syna, který se živil barvením látek.
Skalní byt pod hradem Kostí, zvaný „Barušky“, byl pojmenován po dvou stařenkách, které zde žily na přelomu 19. a 20. století. V roce 1881 nastěhovala vrchnost do tehdy uprázdněného bytu vdovu po panském pacholkovi a rok na to vdovu po nádvorníkovi z Kosti. Obě zde bydleli ještě v roce 1908. Od roku 1912 do konce 1. světové války zde žila rodina nádeníka, zaměstnaného v blízkém zemědělském dvoře Zájezd.
Dům čp. 44 v Kokořínku si vystavěl v roce 1870 na místě své pohořelé chalupy Josef Matolín. Od roku 1902 do roku 1939 zde žila šestnáctičlenná rodina Saskova, po ní pak rodina Štelcíkova. Štelcíkovi se v roce 1946 odstěhovali do pohraničí, kde zabrali chalupu po odsunutých sudetských Němcích.
Skalní byt pod tzv. Tanečním parketem v Želízech byl vysekán zřejmě v roce 1846. Na obrázku vidíte interiér světnice skalního bytu.
Patrový dům čp. 92 ve Lhotce u Mělníka vysekal po své svatbě v roce 1866 Jan Kavina, cestář a obecní ponocný. Skálu dostal od obce „za dobré služby“. Do roku 1982 zde žila Marie Holubová. V roce 1958 zaznamenal Eduard Baláš její vyprávění: „Žiji ve skále od narození. Nejprve se svými rodiči, pak s manželem a nyní sama. Ale nestěžuji si, v zimě je ve skále teplo, v létě zase chládek. Ani s vlhkostí to není nic závažného. Otec vyzdil tři stěny světnice na půl cihly, aby bylo v místnosti tepleji. Jenom tu stěnu, kde je kredenc nechal, protože za kredencem je vysekaná polička ve zdi, kam se dříve ukládalo nádobí. Vedle je věšák na šaty. Dříve se spávalo v komoře nad chlévem a také na peci, co se v ní pekl chleba. V té komoře se nyní suší prádlo a odkládají se tam nepotřebné věci … „
Dnes je ve skalním bytě upraveno malé muzeum, které spravuje dětský oddíl Klubu českých turistů. Obdobné muzeum, které provozuje obec, je upraveno ve skalním bytě ve Zderazi ve východních Čechách.
3. Chlévy, maštale, chlívky – Hvězda, Karba, Skramouš
Chalupy byly také často postaveny před skalní stěnou, do které pak byly hospodářské stavby usedlosti zahloubeny. Prostor mezi domem a skalní stěnou byl pak využíván jako dvůr. Chalupy bezzemků čp. 32, čp. 33 a čp. 35 byly vystavěny v rokli pod Hvězdou mezi lety 1786 – 1832. Situaci domů v rokli vidíte na pohlednici z roku 1906. Také hospodářská část usedlosti čp. 32 ve Hvězdě byla zahloubená do pískovcového podloží. Zde vidíte její stavební zaměření. V půdorysu zleva je patrný: sklep na brambory, prasečí chlívek a maštal pro jednoho koně. Na fotografii je v detailu korýtko s nálevkou v prasečím chlívku.
Půdorys chléva pro pět krav v Karbě u Zahrádek. V jeho sousedství byla v pískovcové skále zahloubena udírna sýrů. Mléčnými výrobky zásobovali majitelé usedlosti trhu v nedaleké České Lípě. V sousedním skalním suku je zahlouben menší chlév pro krávy s pícníkem. Jeho interiér vidíte na stavebním zaměření.
Řada z těchto objektů si dodnes zachovala svou funkci. Na fotografii vidíte stodolu a včelín na upravených lomových terasách v pískovcových skalách ve Žďáru u Dubé.
4. Sušárny – Deštná, Konice, Jestřebice, Hlučov, Nedvězí, Tubož, Trnovany
Specifickým objektem zemědělského hospodaření využívajícím vlastností pískovcového podloží byly sušárny Existenci samostatných staveb sušáren lze předpokládat na vesnici již počátkem novověku. Sušárny se stavěly v zahradách usedlostí, neboť častými požáry ohrožovaly obytná a hospodářská stavení. Nejprve se sušilo teplým dýmem, později sáláním teplým vzduchem. Jednoduchá kamna byla umístěna v uzavřené sušící komoře a obsluhována z přistavěné manipulační síně. Kapacita sušící komory odráží intenzitu ovocného hospodaření v usedlosti. Sušící komory pojaly 12 – 30 lís ovoce, umístěných na bidlech ve 4 – 7 patrech po 3 – 6 tazích. Na jedné líse se v závislosti na její délce a šířce sušilo najednou až 40 kg čerstvého ovoce. Na přelomu 18. a 19. století se sušárenství stalo důležitým vedlejším zaměstnáním i zdrojem příjmů rolníků. V 19. století s rozvojem volného trhu ovocnářství kulminovalo. Zatímco zpočátku se sušené ovoce z Kokořínska a Dubska vozilo na trhy do Mělníka a Prahy, později se vyváželo také do Žitavy a Drážďan. Zánik sušárenství souvisí s technologickou změnou konzervace ovoce, která se prosadila při jeho továrním zpracování ve 20. století.
Na obrázku je zahloubená sušící komora sušárny ovoce v Deštné u Dubé v lomové stěně datované 1780. Zde vidíte půdorys typově shodné sušárny ovoce v Konicích u Turnova.
Na dalším obrázku je její modelová rekonstrukce. Zde vidíte manipulační síň a sušící komoru s lísami, uzavřenou rámem. Obdobná bezdýmná sušárna ovoce v Nedvězí u Dubé je datovaná rokem 1813.
Sušárna ve Štampachu v Kokořínském dole měla naopak zahloubenou manipulační síň a sušící komora byla přistavěna ke skále. Také součástí areálu Hlučovského mlýna v Kokořínkém dole byla dýmná sušárna ovoce přistavěná ke skalní stěně. Zde vidíte stopy po opřených bidlech.
Na dalším obrázku je dobový plán sušárny ovoce zcela zahloubené v pískovcové skále. Jedná se o sušárnu v Trnovanech u Litoměřic a plán je z roku 1853. Zde vidíte manipulační síň s dymníkem a sušící komoru s lísami, vše vysekané v pískovcovém podloží. Typově shodná je bezdýmná sušárna ovoce Jestřebicích datována v průčelí rokem 1870.
5. Skalní byty – Zábrdí, Skramouš, Šemanovice, Truskavna
Průčelí „dvojdomku“ v lomové stěně v Zábrdí je datovaného rokem 1834. Společné hospodaření v obou těsně sousedících domech dokládá společný dvůr s jedním zápražím a studnou, patrný na půdorysu. Dům vlevo má také pouze chlévy, dům vpravo pouze komory.
Rozsáhlé usedlosti vysekané v lomové stěně u Skramouše obývali Antonín Fiala a Václav Podařil. Dochovalo se unikátní zavírání chléva na závoru vytahovanou otvorem ve stěně. Závoru zajišťoval kolík, který se vyndaval rukou prostrčenou malým okénkem.
„Obecní byt pro chudé“ v Šemanovicích, ve skalní stěně pod kostelem, obývala do roku 1945 Anna Schulzová.
Skalní byt u Klemperky v Šemanovickém dole obývala do roku 1949 rodina zemědělského dělníka Václava Relicha. Dvanáctičlenná rodina žila ve světnici o rozměrech 3x4m. Na obrázku vidíte relikty chlebové pece v síni.
V Rozbořence u Březinky žil v roce 1891 vysloužilý dolnoběřkovický panský hajný Antonín Rozbořil. Dům měl čp. 26 a nacházel se v bývalém lomu. Po Rozbořilovi tu žila až do roku 1945 rodina zemědělského dělníka Josefa Borna. Rozbořenka byla vystavěna před rokem 1843. V té době měl dům ještě roubenou světnici. Síň a hospodářská část domu byly zahloubeny ve skále. Josef Born upravil bývalou síň na světnici, vysekal zřejmě i komory na řepu a na brambory. Z archivních pramenů se dovídáme, že v roce 1935 byl Born bez práce a tak si zažádal o podporu. Pracoval pak na obecních pracích za poukázky 10 Kč na den. Za obydlí platil domovní daň 30 Kč ročně. Ze vzpomínek pamětníka se dovídáme, že: „Born byl člověk pomatený, svou ženu týral tak, až se z toho zbláznila“.
U Šemanovic v místě Na skalách je v odhalené skalní stěně vysekán „obecní byt pro chudé a nemocné čp.23“. V roce 1891 zde žila Alžběta Pospíšilová. Po její smrti tu až do roku 1945 přebýval Antonín Tuček. Ze zápisu v kronice se můžeme dozvědět, že pozůstalost po Alžbětě Pospíšilové obnášela: šatstvo, peřinu, polštář, pápěrnici, pohádkové knihy, kolečko od trakaříku, nůši bez popruhů, láhev na 5 l, proutěný cestovní koš, šití, kořenky, kuchyňské nádobí, kufřík s potravinami, lucernu, pytel, stínítko, vaničku, valchu, necky, stůl, cep, slamník, pilku a obecní truhlu se zrním.
6. Quo vadis? – Truskavna, Skramouš, Žďár, Hlučov
I usedlosti jejichž obytné domy nebyly zahloubeny do pískovcového podloží využívaly podloží alespoň zčásti na zahloubení síně s topeništěm, komory či chléva. Na obrázku vidíte skalní jádro usedlosti pod vsí Truskavnou: široký dymník černé kuchyně a nakládací otvory pece a nízkých kamen. Zejména v případě chlévů se setkáváme i se substitucí obytné funkce. Na obrázku vidíte byt zemědělského dělníka v Hlučově, který byl druhotně upraven z chléva. Rouru sporáku majitel vyvedl oknem.
Většina z těchto objektů ztratila dnes svou funkci a podléhají archeologizaci. V lepším případě chátrají v opuštěnosti jako tito veteráni ve Žďáru, v horším případě berou za své vandalstvím, jako skalní byt, který si upravil z chléva poustevník František Holub, který žil v letech 1996 – 2000 ve ždíreckém dole pod Dubou a živil pletením košíků. Přesto si zaslouží naší pozornost. Jsou pro nás cenným historickým pramenem soužití člověka s přírodou i dokladem vývoje kultury bydlení.