Šest měst v Horní Lužici (kraj původních slovanských kmenů) – v čele Žitava (Zittau), dále Zhořelec (Zhorzelec, Görlitz), Budyšín (Bautzen), Kamenec (Kamenz), Lubín (Löbau), Lubáň (Lauban) – od sředověku významná centra řemesel a obchodu. V roce 1346 došlo v součinnosti s královským fojtem k paktu, formálnímu vzniku spolku „Šestiměstí“. Sdružení vzniklo za účelem stíhání „škůdců a zhoubců“. Tento spolek existoval až do roku 1815.

Šestiměstí představovalo jednotu bohatého městského patriciátu ve věcech jeho společného zájmu, především bezpečnosti měst. V době husitských válek bylo do Žitavy přemístěno pražské arcibiskupství, kde zůstalo 20 let. Husité však územím několikrát procházeli a způsobili v tomto kraji mnoho škod. Měšťané udržovali účelové spojenectví také se severočeskou šlechtou, od které získávali především cenné informace o husitech. Ohrožení se jim však dostávalo i ze strany těchto spojenců, kteří proti Lužičanům neváhali vyjíždět za lupem a to ještě dlouho po skončení husitských válek.

Postupně docházelo k rozvolnění přímé vazby žitavského regionu na české království. Na konci 15. století už bylo Žitavsko jednoznačně pokládáno za součást hornolužického markrabství.